Přítomný čas prostý, anglicky present simple, patří k prvním gramatickým jevům, se kterými se student angličtiny setká. Jeho použití je poměrně logické: mluvíme jím o tom, co se děje pravidelně, obvykle nebo dlouhodobě, případně o skutečnostech, které platí obecně. Nevyjadřuje tedy především děj probíhající právě v tomto okamžiku, ale spíše zvyk, pravidlo, stav nebo obecnou pravdu.
Řekneme například I read detective stories., tedy že čtu detektivky, protože jde o činnost, kterou dělám opakovaně nebo ji obecně považuji za svou zálibu. Věta She loves pancakes. znamená, že má ráda palačinky. Neříká, že je právě teď jí, ale popisuje její trvalejší vztah k nim. Stejný čas použijeme také u faktů, například Water boils at 100 degrees. – Voda se vaří při 100 stupních.
Kdy se přítomný čas prostý používá
Nejčastěji se present simple objevuje ve větách o opakovaných činnostech. Patří sem každodenní rutina, školní povinnosti, pracovní návyky nebo volnočasové aktivity. Typickými výrazy jsou always – vždy, usually – obvykle, often – často, sometimes – někdy, rarely – zřídka a never – nikdy. Frekvenci mohou upřesnit také spojení every day, on Mondays, once a week nebo in the morning.
Věta They often play tennis. popisuje pravidelnou aktivitu, zatímco Mark usually walks to work. vyjadřuje běžný způsob dopravy. Pokud chceme říci, že se něco děje každý den, můžeme použít například I study English every evening. – Angličtinu studuji každý večer. Časové údaje proto často napoví, že je přítomný čas prostý vhodnou volbou.
Čas se používá také pro stálé stavy a názory. Slovesa jako know, like, love, want nebo understand často popisují stav, nikoli krátkou činnost. Věty I know the answer. nebo We understand the problem. proto běžně stojí v přítomném čase prostém. Další oblastí jsou obecně platná tvrzení, přírodní zákony, jízdní řády, rozvrhy a pevně stanovené programy.
Při učení pomáhá procvičovat present simple v krátkých větách, kde se současně sleduje osoba, význam slovesa i výraz určující četnost děje. Takový postup je praktičtější než pouhé memorování jedné tabulky, protože student si spojí tvar s konkrétní situací.
Jak tvořit kladné věty
V oznamovací větě se u většiny osob používá základní tvar slovesa, který odpovídá infinitivu bez částice to. Základní vzorec je jednoduchý: podmět, sloveso a případný zbytek věty. Například I work in Prague. znamená Pracuji v Praze a We speak English at school. znamená Ve škole mluvíme anglicky.
Výjimkou je třetí osoba jednotného čísla, tedy he, she a it. K základnímu tvaru slovesa se obvykle přidává koncovka -s: He plays football., She reads every day., It rains in autumn. Právě tato koncovka bývá pro začátečníky jednou z nejčastějších chyb, proto je důležité při psaní i mluvení vždy zkontrolovat, kdo je původcem děje.
Pravidla pro zápis koncovky mají několik důležitých detailů:
- Po většině sloves přidáme jednoduše -s: work – works, read – reads, play – plays.
- Po slovesech zakončených na -s, -sh, -ch, -x nebo -o obvykle přidáme -es: watch – watches, go – goes, finish – finishes.
- U slovesa zakončeného na souhlásku a -y se y mění na i a přidává se -es: study – studies. Po samohlásce zůstává tvar pravidelný: play – plays.
Sloveso be je zvláštní a netvoří se podle běžného vzorce. V přítomném čase má tvary am, is a are: I am tired., She is at home., They are ready. U tohoto slovesa se nepoužívá pomocné do pro běžné otázky a zápory. To je rozdíl, který je dobré naučit se jako samostatné pravidlo.
Zápory, otázky a časté chyby
Záporné věty se u běžných významových sloves tvoří pomocí do not nebo zkráceného don’t. Ve třetí osobě jednotného čísla použijeme does not, tedy doesn’t. Po pomocném slovese se hlavní sloveso vrací do základního tvaru. Správně tedy řekneme I don’t have a dog. – Nemám psa – a Mary doesn’t speak French. – Marie nemluví francouzsky.
Častá chyba vypadá takto: She doesn’t speaks French. Koncovka -s zde být nesmí, protože informaci o třetí osobě už vyjadřuje pomocné sloveso does. Správný tvar je She doesn’t speak French. Stejné pravidlo platí také u otázek.
Otázku vytvoříme přesunutím pomocného slovesa do nebo does před podmět. Základní vzorec je Do/Does + podmět + základní tvar slovesa? Například Do you swim in summer? znamená Plaveš v létě? a Does he know about it? znamená Ví o tom? Také zde musí po slovese does zůstat základní tvar: správně je Does she work here?, nikoli Does she works here?
Na otázky lze odpovídat krátce: Yes, I do., No, I don’t., Yes, he does. nebo No, he doesn’t. Pomocné sloveso se mění podle osoby, zatímco významové sloveso v krátké odpovědi obvykle neopakujeme. U slovesa be se používá přímo jeho příslušný tvar: Are you ready? – Yes, I am.
Při rozlišování přítomného času prostého a průběhového pomůže otázka, zda popisujeme zvyk nebo děj právě teď. I read every evening. vyjadřuje pravidelnou činnost, kdežto I am reading now. říká, že čtu v tomto okamžiku. Present simple tedy není univerzálním časem pro vše, co se odehrává v přítomnosti. Jeho hlavní význam spočívá v pravidelnosti, trvalosti a obecné platnosti. Jakmile si student osvojí třetí osobu, pomocná slovesa a výrazy četnosti, dokáže v tomto čase tvořit kladné věty, zápory i otázky s jistotou.